Má rating obcí význam?

Rating je jednou z možností, jak hodnotit hospodaření obcí. Přidělení jednoho z ratingových stupňů poukazuje na to, do jaké míry využila obec své finance efektivně a jak je na tom z hlediska stability svého fungování. Hodnotit obec je možné z mnoha aspektů a různými způsoby.

Od anket a průzkumů, až po využití statistických a finančních údajů. Ty jsou k dispozici ve značném rozsahu a za všechny obce. Umožňují hodnotit nejen jednu obec v čase, tedy zda se její situace ve srovnání s minulostí zlepšuje či naopak, ale i obce mezi sebou navzájem, tedy jak na tom obec je ve srovnání s obdobně velkými či fungující v podobných podmínkách. Hodnocení na základě číselných údajů je kromě jiného závislé na kvalitě dat, které obce v pravidelných intervalech předávají ústředním orgánům, zejména ministerstvu financí.

Výhody a nevýhody ratingu

Rating obecně poskytuje několik mezinárodních i českých společností. Obvykle se zpracovává pro státy, obchodní společnosti či obchodovatelné cenné papíry. Města však nejsou až tak úplnou výjimkou. Hlavním důvodem pro to, že si určitý subjekt nechá vypracovat rating, je obvykle žádost o půjčku. Příznivý stupeň ratingu obvykle vede k výhodnějším finančním podmínkám při poskytnutí půjčky.

Rating však lze využít i k hodnocení obce, respektive jejich představitelů. Oproti posuzování obce na základě jednotlivých ukazatelů má rating své výhody, ale, jak už to bývá, i své nevýhody. Rating je svým způsobem srovnání s ostatními obcemi. I na základě finančních ukazatelů lze obce srovnávat. Mnohdy se však můžeme dostat do situace, kdy srovnání není jednoznačné, protože u některých ukazatelů je daná obec lepší než ty druhé, u dalších je to opačně.

Výhodou ratingu je skutečnost, že je souhrnným hodnocením. Jeho výsledkem je jeden údaj, porovnatelný jak v čase, tak i mezi obcemi. A nevýhoda? Zatímco význam jednoduchého i poměrového ukazatele je poměrně zjevný, interpretace ratingového stupně je obtížnější. Za jedním údajem se často skrývá ucelený model s mnoha vazbami.

Rating může být výsledkem buď expertního posouzení, nebo automatizovaného přístupu. Expertní posouzení obvykle doprovází návštěva přímo na místě hodnoceného subjektu, celá procedura trvá poměrně dlouho a cena výsledku není zanedbatelná. Naproti tomu, automatizovaný přístup vyžaduje hodně práce na počátku, od shromáždění aktuálních údajů a jejich vyhodnocení až po vypracování modelu, a to za celý souhrn subjektů. Automatizovaným přístupem se vyznačuje také i-Rating společnosti CRIF – Czech Credit Bureau, která na jeho základě každoročně hodnotí všechny obce.

Hodnocení všech obcí

Tento model vede k nejenom tomu, že každá obec má rating, je možné se i podívat, jak jsou na tom z hlediska ratingových stupňů obce různých velikostních kategorií daných počtem obyvatel a také obce v jednotlivých krajích. Údaje lze samozřejmě porovnávat i v čase.

Prostřednictvím i-Ratingu se stanoví výsledný stupeň bez zásahu hodnotitele, a to v relativně krátkém čase. Vychází se přitom z veřejně dostupných údajů, nezatěžuje tudíž obec požadavky na jejich zpřístupnění či zaslání. Model, ze kterého i-Rating vychází, je kombinací hodnocení celé řady finančních i nefinančních ukazatelů.

Je iRating důležitý?

Obyvatelům přináší informaci o tom, jak odpovědně nakládají s penězi obce její představitelé. Pro poskytovatele dotací může být důležitým poznatkem o finančním zdraví obce, který předznamenává, jak obec s dotací naloží. Pro budoucí věřitele je důležité znát, s jakou pravděpodobností obec vypůjčené prostředky splatí řádně a včas. Obdobný význam má i pro podnikatele, a to, zda se jim vyplatí s obcí spolupracovat, realizovat investice, prodávat zboží či služby.

Patrně nedůležitějším aspektem i-Ratingu je to, že odráží míru rizika, zda obec bude plnit své závazky. Může tedy sloužit jako varování pro ty obce, jejichž ratingové hodnocení je nepříznivé. Neplnění závazků signalizuje horšící se finanční situaci obce, což může vést až k obstavení účtů a nemožnosti volně nakládat s prostředky na nich uloženými. Dalším negativním dopadem může být nedobrovolný prodej majetku, výrazný pokles kvality poskytovaných služeb obyvatelům. Výsledkem může být nespokojenost obyvatel a ztráta dobré pověsti obce. Těmto všem negativním jevům je dobré předcházet.

Podívejme se nyní na výhodu, kterou má hromadné hodnocení obcí ve srovnání s individuálním. Jak již bylo řečeno, jeho prostřednictví lze v jednom čase získat hodnocení všech obcí najednou. Lze tedy srovnávat, jak se rating měnil v čase, a to za všechny obce, či obce v jednotlivých krajích.

Sedm stupňů hodnocení

I-Ratingové hodnocení má sedm stupňů, a to od „A“ – obec je bez rizika, až po „C−“ – obec je velmi riziková. Graf 1 ukazuje, jak dopadl rating obcí za rok 2014. Odráží podíl obcí, které v tomto roce dostaly daný stupeň i-Ratingu. Z grafu vyplývá, že více než třetina všech obcí získala průměrné hodnocení, tedy stupeň „B−“. Na oba sousední stupně dosáhl obdobný počet obcí. Potěšitelné je, že dva nejlepší stupně obdrželo 14,7 % obcí, zatímco dva nejhorší jen 14,1 %.   Graf 1. Rating obcí za rok 2014

Graf 1 nám poskytuje statický obraz v jednom roce. Graf 2 pak ukazuje, jak se měnily podíly obcí s příslušným ratingovým stupněm mezi lety 2011 až 2014. Z grafu 2 je zřejmé, že počet obcí s nejvyšším stupněm se zvyšoval, rostl však i počet obcí na opačném konci ratingové stupnice. Vzájemné relace mezi jednotlivými ratingovými stupni se výrazněji neměnily.   Graf 2. Rating obcí v období let 2011–2014

Vývoj i-Ratingu obcí v grafu 2 není až tak snadno srozumitelný. Pro první náhled, jak se měnila finanční situace obcí v jednotlivých letech, se konstruuje průměrný ratingový stupeň za všechny obce v dané skupině. Platí pro něj to, co pro známky ve škole, tj. čím nižší hodnota, tím lepší hodnocení. Tabulka 1 ukazuje, že v daném období se celkové hodnocení obcí měnilo jen málo. Nejlépe dopadl rok 2013, nejhůře pak rok 2011.

Tab. 1. Průměrný iRating obcí v letech 2011–2014

Rok  Průměrný rating
2011 4,03
2012 3,98
2013 3,97
2014 3,99

Zdroj výpočtů: CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

Zobrazené výsledky, respektive rozložení jednotlivých stupňů hodnocení v celé škále obcí a měst, potvrzují jejich objektivitu, vyjádřenou podobností s Gaussovou křivkou – naprostá většina hodnocených má průměrné hodnocení, které souměrně klesá k oběma extrémům tj. nejlépe a nejhůře hodnoceným obcím.

Jednotlivé velikostní kategorie obcí

se v rozložení ratingových stupňů poměrně značně odlišují (viz graf 3). Jinak řečeno, na jednotlivé stupně dosáhl rozdílný podíl obcí rozdělených podle velikosti. V roce 2014 to byla kategorie nejmenších obcí, ve které jako jediné ze všech, nejvyšší počet obcí dosáhl na hodnocení „B“ (celá třetina obcí), zatímco nejčetnějším stupněm v ostatních velikostních kategoriích bylo „B−“. Tato kategorie měla i nejvyšší podíl obcí s nejlepším hodnocením, a to „A“, na který dosáhla více než desetina všech obcí v této kategorii.

Kategorie největších obcí má sice nízký podíl obcí s nejvyšším stupněm, ale téměř pětina obcí v této kategorii má druhý nejvyšší stupeň „B+“. Zároveň vykázala i nejnižší podíl obcí se dvěma nejhoršími stupni ratingového hodnocení. Obdobným rozložením obcí mezi ratingové stupně se vyznačuje kategorie obcí s počtem obyvatel od 500 do 999 a od 1000 do 4999.

Z hlediska průměrného ratingu obcí v roce 2014 „zvítězila“ kategorie nejmenších obcí (3,66) a hned za ní se umístila kategorie obcí největších (3,90). Nejhůře dopadly obce s počtem obyvatel od 1000 do 4999 (4,28). Mezi rokem 2013 a 2014 se průměrný rating obcí mírně zhoršil. Neplatí to však pro všechny velikostní kategorie. Jak vyplývá z grafu 4, k meziročnímu zlepšení došlo u dvou kategorií menších obcí a k nejvyššímu zhoršení u kategorie největších obcí.

Hodnocení podle krajů

A nyní se podívejme, jak vypadá ratingové hodnocení obcí podle krajů (graf 5). V roce 2014 dopadly nejlépe obce Středočeského kraje, na který připadá 18 % všech obcí. Na druhé místo, jak z hlediska ratingového hodnocení, tak i podílu na počtu obcí se dostal kraj Vysočina. Třetí skončil Jihočeský kraj, ve kterém se nachází desetina všech obcí. Nejlepší hodnocené tak dosáhly kraje, které mají, ve srovnání s ostatními kraji, spíše více obcí. Nejhůře z hlediska ratingového hodnocení dopadly obce Olomouckého, Zlínského, Ústeckého kraje a Moravskoslezského kraje. Tyto naopak patří mezi kraje s nižším počtem obcí. Moravskoslezský kraj má přitom zdaleka nejvyšší počet obyvatel připadajících v průměru na jednu obec. Poměrně vysoký průměrný počet obyvatel na obec má i kraj Zlínský. Naopak kraj Vysočina má nejnižší počet obyvatel připadající v průměru na jednu obec.

Meziročně se mírně zhoršilo hodnocení Středočeského, Jihomoravského, Karlovarského a Zlínského kraje. Opačným směrem se změnil rating v kraji Vysočina a dále v Libereckém a Olomouckém kraji. Ve zbývajících krajích se meziročně rating nezměnil.

Závěrem

Pokud se chce někdo dozvědět, jak na tom určitá obec je, pak je rating určitě vhodnou informací. Přidáme-li k tomu i informace o ratingu za obce dané velikosti či v daném kraji, může porovnávat, zda je na tom daná obec hůře či lépe. Rating jednotlivé obce je dobré doplnit zdůvodněním, proč si obec zasloužila daný ratingový stupeň. Pak může být podkladem pro lepší využívání peněz, které má obec k dispozici, a pro vyšší spokojenost obyvatel dané obce.