Obce v České republice dlouhodobě a pravidelně každý rok vykazují přebytek rozpočtu. O něco kratší dobu se diskutuje, zda je to známka jejich dobrého hospodaření, nebo nikoli. Na první pohled to vypadá, že se jedná důsledek toho, že obce mají více peněz, než kolik dokážou využít. Ze stran reprezentantů obcí však často zaznívá, že přebytkové hospodaření některých obcí není známkou neefektivního nakládání s penězi ani jejich řádného nevyužívání, ale přirozeným důsledkem finanční odpovědnosti, protože se tak připravují na budoucí investice. Přebytek rozpočtu přitom vykázaly v loňském roce dvě třetiny obcí. Co ukazují data?

V posledních deseti letech příjmy obcí (bez Prahy) v průměru rostly o 6 % ročně. Objem peněz na bankovních účtech obcí (bez Prahy) se zvyšoval v průměru o 11 % ročně, což je téměř dvojnásobný růst. Z celkových příjmů obce na investice každý rok v průměru vydaly 29 %. Takže jako celek zvládly věnovat poměrně značnou část svých příjmů na investice, aniž by k tomu potřebovaly využívat peníze nakumulované v minulosti. Jejich úspory se pravidelně zvyšovaly, aniž by ve velké míře využívaly dluhové nástroje, protože se jejich dluh v daném období víceméně snižoval.

Výsledkem je, že zatímco v roce 2014 dosahovala míra úspor obcí (podíl peněz na bankovních účtech k příjmům) 37 %, v loňském roce se blížila k 60 %. Po započtení Prahy je míra úspor ještě vyšší. V roce 2014 pak byla míra zadlužení (spočítaná obdobně jako míra úspor) 24 %, o deset let později jen 14 %.

Jak vypadá Česká republika v mezinárodním srovnání, například na základě údajů, které publikuje Eurostat? Z porovnání podílu úspor obcí a krajů na hrubém domácím produktu zemí Evropské unie za rok 2023 (graf 1) vyplývá, že se Česká republika dostala nejen do čela pomyslného žebříčku, ale navíc všechny země Evropské unie značně převyšuje.

V roce 2023 se úspory obcí a krajů na HDP v České republice podílely 6,6 %, přičemž průměr za všechny země EU dosahoval 2,1 %. Pět zemí mělo tento podíl v rozmezí 2 % až 3 %. V naprosté většině členských států si územní samospráva vystačila s podílem úspor na HDP ve výši 0,1 % až 2 %, což je podstatně méně než v případě České republiky.

Mezi lety 2013 a 2023 se podíl úspor územní samosprávy na HDP v zemích Evropské unie zvýšil z 1,6 % na 2,1 %, tedy o pět desetin procentního bodu. V případě České republiky se tento podíl zvýšil z 3,7 % na 6,6 %, téměř o tři procentní body. Úspory obcí se na objemu úspor územní samosprávy v České republice podílely 83 %, takže tvořily naprostou většinu. Byly to tedy obce, jejichž úspory rostly v poslední době rychleji než průměr za země EU a které se v rámci 27 zemí zasloužily o prvenství České republiky.

Graf 1: Podíl úspor obcí a krajů na HPD v roce 2023 (zdroj: Prezentace J. Pavla (NRR) na konferenci Sdružení místních samospráv v říjnu 2025)

Obce v České republice mohou spořit více, protože investují méně než v zemích Evropské unie. Za období let 2013 až 2024 podíl investic obcí a krajů v zemích Evropské unie na HDP dosahoval v průměru 1,4 % ročně. Územní samospráva České republiky vykázala 2 %. V rámci zemí EU tak obsadila sedmou příčku. Investice územní samosprávy většiny zemí se na HDP podílely tedy méně než v případě České republiky. Příčiny rychlého růstu úspor územní samosprávy, respektive obcí v České republice nelze zdůvodnit jejich nízkou investiční aktivitou. Je také otázkou, zda by ještě intenzivnější investiční aktivita územních samospráv v České republice mohla být řešením jejich vysokých úspor.

Z výše uvedeného vyplývá, že obce v České republice neinvestují málo a po uhrazení běžných a nemalých kapitálových výdajů jim stále ještě zbývá dost peněz. V rámci objemu investic územní samosprávy v České republice připadá na obce kolem 75 %.

V grafu 2 jsou země seřazeny podle výše podílu investic územní samosprávy na HDP. Průměr za 27 zemí Evropské unie byl 1,4 % v případě podílu investic a 1,9 % u podílu na úsporách. Kromě České republiky mají jen čtyři další země (Švédsko, Francie, Nizozemí a Lucembursko) souběžně nadprůměrný podíl územní samosprávy jak na investicích, tak na úsporách.

Graf 2: Podíl investic a úspor územní samosprávy na HDP (průměr 2013–2024) (zdroj: Prezentace J. Pavla (NRR) na konferenci Sdružení místních samospráv v říjnu 2025)

Spoří více malé, nebo velké obce? Dvě pětiny z celkového objemu peněz obcí na bankovních účtech sice připadá na obce s počtem obyvatel 5 000 a více, nejvyšší míru úspor však dlouhodobě vykazují obce menší. Míra úspor obcí s počtem obyvatel do 200 dosahovala koncem loňského roku 133 %, u obcí v navazující velikostní kategorii to bylo 102 %. V průměru měly v loňském roce dvě pětiny obcí (s počtem obyvatel do 500) úspory vyšší než jejich celoroční příjmy. Na celkovém objemu úspor se však tyto dvě kategorie obce podílejí pouze 15 %, takže na celkový objem úspor obcí a na jejich rychlý růst velký vliv nemají.

Naprostou většinu příjmů obce nezískávají svým vlastním rozhodnutím. Téměř 60 % z nich má svůj původ ve sdílených daní. O jejich výši obce nerozhodují, prostě je dostanou. Volnost mají při jejich užití. Dalších necelých 30 % příjmů obcí mají podobu účelových neinvestičních a investičních dotací. Při takto nastavených příjmech vykazují nejméně posledních deset let chronický přebytek rozpočtu. Za déletrvajícím převisem příjmů nad výdaji v obecních rozpočtech tak stojí výhradně uplatňovaný způsob rozdělení výnosů tří největších daní mezi stát, obce a kraje.

Mechanismus sdílení celostátního výnosu daní tak, jak se uplatňuje v České republice, má své výhody a nevýhody. Výhodou je, že obce ve stejném postavení získávají víceméně srovnatelný objem peněz. Každoročně obdrží objem peněz, který v čase nepodléhá výrazným fluktuacím a zajišťuje tak stabilitu finančních toků do obecních rozpočtů a jejich předvídatelnost. Tím se předchází zvyšování rozdílů mezi obcemi. Systém tak slouží jako jakýsi vyrovnávací mechanismus příjmů obcí. Zároveň ochraňuje nejmenší obce, protože ty by si skutečně vlastní příjmy sháněly obtížně. Jejich starosta je obvykle neuvolněný a odborný aparát malý.

Nevýhodou systému sdílení celostátního výnosu daní je, že v důsledku dané struktury příjmů mají obce jen malou možnost ovlivňovat své příjmy. Jejich rozhodovací pravomoc je tudíž velmi omezená. Zároveň nemají žádný velký finanční důvod vítat na svém území nové podnikatele a vytvářet jim vhodné podmínky pro jejich činnost. Zvýšení podnikatelských aktivit může být spojeno s řadou nepříznivých dopadů na obyvatelstvo, od vyššího provozu na místních komunikacích přes zvýšení hlučnosti a prašnosti po intenzivnější využívání vodohospodářské struktury. Většímu důrazu na skutečně vlastní příjmy obcí navíc brání jejich velikostní struktura. Jak známo, obce v České republice mají nejnižší průměrný počet obyvatel v rámci zemí Evropské unie.

V České republice spoří nejenom obce. Podniky mají v bankách uloženo více peněz, než kolik si od bank vypůjčily. Totéž platí pro domácnosti a zvlášť pro živnostníky, u kterých je značný převis peněz na bankovních účtech nad jim poskytnutým objemem úvěrů.

Míra úspor domácností se pohybuje kolem 19 %. To je třikrát méně, než jakou míru úspor mají obce. Přitom domácnosti hospodaří s penězi, které získávají vlastním přičiněním. Vytvářejí úspory, aby se zajistily pro případ výpadku příjmů, například v důsledku ztráty zaměstnání, nemoci nebo úmrtí člena rodiny. Obce hospodaří převážně s penězi, které jim pravidelně poskytuje stát. Míra úspor domácností je mnohem nižší než míra úspor obcí, které mají podstatnou část svých příjmů zajištěnou a nemusejí se vytvářením velkých rezerv příliš intenzivně chránit před nečekaným výpadkem příjmů.

Stát rozhoduje, jakou částí z výnosů tří typů sdílených daní si ponechá ve státním rozpočtu a jakou převede na obce. Na současném rozdělení výnosů daní je však něco zvláštního. Vede k tomu, že jeden segment (státní rozpočet) vykazuje minimálně v posledních deseti letech opakovaně schodek rozpočtu, zatímco druhý segment (obce) naopak vykazují chronicky přebytek rozpočtu. Nejde jen o to, že se deficit státního rozpočtu financuje státními dluhopisy, což něco stojí, ale i o to, že obce předávají své dočasně nepotřebné peníze bankám, a to v průměru za poměrně nízký úrok. Využívaný systém sdílených daní vede ve svém důsledku ke značně neefektivnímu nakládání s veřejnými penězi, daněmi, které platí lidé a firmy.

Autorem textu je Věra Kameníčková, CRIF – Czech Credit Bureau, a.s.