Obce v době propadu příjmů v důsledku koronavirové krize

Poslední údaje o rozpočtovém hospodaření v roce 2020 ukazují, že obce jako celek udržely výdaje pod úrovní příjmů, vykázaly tudíž přebytek, i když nižší než ve stejném období roku 2019. O to, že se příjmy obcí meziročně zvedly, i když jen o 2 %, se „zasloužily“ neinvestiční dotace s růstem o 40 %. Avšak i investiční dotace zaznamenaly obce růst, a to dokonce o 10 % a posílily tak kapitálové výdaje.

Celkové výdaje vykázaly dvojnásobnou dynamiku oproti příjmům. Běžné výdaje rostly rychleji než kapitálové, avšak podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích zůstal zachován ve výši 25 %. Co je asi nejzajímavější na výsledcích za období leden až září 2020, je skutečnost, že objem peněz obcí na bankovních účtech se meziročně nejenže nesnížil, ale dokonce dále rostl, a to o téměř 30 mld. Kč, resp. o 18 %. Obce tak i v době nižších daňových příjmů pokračovaly v tendenci odkládání peněz namísto jejich utrácení.

Při poklesu příjmů, se kterými nepočítaly, mohou obce využít ve větší míře především dva základní zdroje. Těmi jsou úspory, tedy peníze nakumulované v předchozích obdobích, a úvěr, tedy navýšení dluhu. Další minoritní možností, jak doplnit příjmy je prodej majetku. Dostupné údaje však naznačují, že k tomu prozatím nedošlo, protože kapitálové příjmy se meziročně snížily. A konečně čtvrtou možností jsou úspory v rámci běžného rozpočtu. V posledních letech obce vykazovaly přebytek běžného rozpočtu ve výši cca 25 % běžných příjmů. Mezi obcemi jsou však značné rozdíly, takže to je cesta jen pro některé.

Dostupné údaje o dluhu se týkají roku 2019. Vyplývá z nich, že jen zhruba polovina obcí nějaký dluh má. Např. v segmentu nejmenších obcí (do 200 obyvatel) měla dluh jen čtvrtina obcí a v navazující velikostní skupině to bylo dvě pětiny. Naproti tomu, velké obce měly dluh téměř všechny. Ty ale s ním umějí lépe pracovat a mají lepší vyjednávací pozici vůči bance.

Vyšší úspory než dluh mají nejenom obce, ale také domácnosti a v posledních měsících rovněž firmy. Dá se tudíž očekávat, že banky by mohly být vůči žádosti obce o úvěr vstřícné. V současné době panují nízké úrokové sazby. Ty spolu s inflací devalvují vklady (snižují jejich reálnou hodnotu) a usnadňují splácení dluhu. Obce mají vcelku dobrou dlužnickou pověst, takže obvykle dostanou nižší úroky než např. firmy, podnikatelé či obyvatelé. A to je velká výhoda.

Koncem roku 2019 mělo 86 % obcí úspory vyšší, než byl jejich dluh. U nejmenší obcí to bylo více než 90 % z nich, u větších obcí tento podíl přesáhl 80 %. Tato skutečnost činí z úspor největší zdroj pro získání dodatečných prostředků na financování nezbytných výdajů, pro které jsou nižší příjmy nedostačující. A může je využít naprostá většina obcí, protože naprostá většina drží úspory ve výši více či méně přesahující nutnou technickou rezervu pro zabezpečení chodu obce.

Věra Kameníčková, CRIF, a.s., prosinec 2020

Kraje – nejen o sdílených daních

Fungování krajských samospráv v České republice má již poměrně dlouhou historii. Koncem roku 2000 se konaly první volby do krajských zastupitelstev. Z počátku získávaly kraje finance formou dotací ze státního rozpočtu. V následujícím období byly na kraje postupně převáděny zřizovatelské funkce a majetek organizací a s nimi spojené výdaje, které předtím platil státní rozpočet. Jednalo se zejména o organizace zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, zemědělství, dopravy, práce a sociálních věcí kultury a zdravotnictví. Koncem roku 2002 zanikly okresní úřady a mnoho jejich organizací spolu s příslušným majetkem přešly rovněž na kraje. Týkalo se to především oblasti sociálních služeb, zdravotnictví a kultury.

Krajům byl stanoven podíl na sdílených daních. Zpočátku byl velmi nízký, a to pouze 3,1 %, zbývající část pokrývaly dotace. V roce 2005 byl zvýšen na 8,92 % a tato hodnota platila do konce roku 2020. Na rozdíl od obcí byl podíl jednotlivých krajů na sdílených daních stanoven v zákoně o rozpočtovém určení daní a odvíjel se od rozsahu zařízení a jejich majetku, které byly na kraje převedeny z jiné úrovně veřejné správy na počátku jejich existence.

Od obcí se systém financování krajů podstatně liší. V rozpočtech krajů hrají dominantní roli dotace, které tvoří cca 70 % příjmů. V jejich rámci hrají prim především dotace neinvestiční. Váha daňových příjmů, téměř výlučně pramenících ze sdílených daní, nedosahuje ani 30 % celkových příjmů krajů, podíl ostatních příjmů je víceméně zanedbatelný.

Pro rozdělení sdílených daní, které jsou rozhodující částí příjmů, o kterých krajské samosprávy mohou rozhodovat ve vlastní kompetenci, mezi kraje byl stanoven odlišný mechanismus než u obcí. Platí od počátku fungování krajů a je tudíž téměř dvacet let staré. Zatímco u obcí se několikrát měnil nejen podíl obcí na celkovém objemu sdílných daní, ale i mechanismus jeho rozdělení mezi jednotlivé obce, pro kraje se na tomto nic nezměnilo.

Nejen struktura příjmů, ale i struktura výdajů krajských samospráv je značně nevyvážená. Téměř 60 % jejich výdajů směřuje do vzdělávání, necelá pětina do dopravy a necelá desetina do oblasti sociálních služeb. Výdaje do dalších odvětví jsou pak poměrně malé. Vysoký podíl výdajů krajů do vzdělávání je dán zejména převodem transferů z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na úhradu přímých nákladů škol a školských zařízení, jejichž zřizovateli jsou kromě kraje, obce a soukromé subjekty. Dotace pro regionální školství se na neinvestičních dotacích krajů podílejí téměř 90 %.

Graf 1 uvádí pořadí krajských samospráv podle výše upravených příjmů, tj. příjmů po odpočtu neinvestičních dotací. V naprosté většině neinvestičních dotací kraje se jedná, jak již bylo řečeno, o peníze, které kraj posílá na školy a školská zařízení, a nemůže s nimi tudíž volně nakládat. Celkové příjmy po odpočtu neinvestičních dotací pak zhruba představují částku, kterou každý kraj může v podstatě volně nakládat. Pro porovnání rozdílně velkých a rozdílně lidnatých krajů jsou údaje o příjmech přepočteny na obyvatele. Týkají se posledně dostupného období, tedy roku 2019.

První skupině krajů s nejvyššími příjmy na obyvatele dominuje kraj Vysočina, poměrně těsně následovaný Jihočeským krajem. Do této skupiny patří ještě Karlovarský a Královéhradecký kraj. Prostřední skupina obsahuje Plzeňský, Pardubický, Liberecký a Olomoucký kraj.  Ve skupině s nejnižšími příjmy dopadl nejlépe Středočeský kraj a vůbec nejhůře kraj Jihomoravský. Tento kraj měl rozpočtové příjmy na obyvatele na úrovni 54 % nejbohatšího kraje, tj. kraje Vysočina. Je to vyšší rozdíl než u ukazatele regionální HDP, o hrubé mzdě ani nemluvě, jak uvidíme dále. Je otázkou, zda jsou tak velké rozdíly v příjmech mezi kraji k něčemu dobré, zda jsou záměrné, nebo jen odrážejí podmínky na začátku fungování krajů, které se po dvaceti letech dost proměnily.

Graf 1: Příjmy krajů po odpočtu neinvestičních dotací v Kč na obyvatele v roce 2019

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Český statistický úřad publikuje výši regionálního HDP na obyvatele. Posledně dostupné údaje jsou sice za rok 2018, lze však předpokládat, že pořadí krajů se z roku na rok výrazněji nemění. Porovnejme pořadí krajů podle tohoto ukazatele s pořadím krajů podle výše upravených příjmů, vše přepočteno na obyvatele. Jak je vidět z porovnání grafu 1 a 2, tyto dva ukazatele nevykazují mezi sebou žádnou významnou souvislost.

První dva kraje s nejvyšším regionálním HDP na obyvatele – Jihomoravský a Středočeský kraj – patří do skupiny krajů s podprůměrnými příjmy v rámci krajských rozpočtů. Královéhradecký kraj, kraj třetí v pořadí, je naopak ve skupině s nadprůměrnými příjmy v rozpočtu. Karlovarský kraj má nejnižší regionální HDP na obyvatele a zároveň třetí nejvyšší rozpočtové příjmy. Ústecký kraj má druhý nejnižší regionální HDP a zároveň patří do skupiny krajů s podprůměrnými rozpočtovými příjmy. Moravskoslezský a Zlínský kraj, které nalezneme ve skupině s nejnižšími rozpočtovými příjmy, dosahují nadprůměrný regionální HDP.

Graf 2: Regionální HDP v tis. Kč na obyvatele (rok 2018)

Pramen: ČSÚ

Rozdíly mezi kraji, pokud jde o výši hrubé mzdy, jsou poměrně malé. Hrubá měsíční mzda v Karlovarském kraji tvoří až 88 % hodnoty tohoto ukazatele obyvatel Středočeského kraje. Tři kraje s nejvyšší hrubou měsíční mzdou – Středočeský, Plzeňský a Jihomoravský –  mají i nadprůměrný regionální HDP na obyvatele. Karlovarský kraj má nejnižší hrubou mzdu i regionální HDP na obyvatele. Další v pořadí podle výše hrubé mzdy je kraj Zlínský a Jihočeský, které patří do skupiny se středně velkým HDP na obyvatele.

Graf 3: Hrubá měsíční mzda v tis. Kč

Pramen: ČSÚ

Ještě více vyrovnanou řadu hodnot podle krajů získáme z porovnání výše starobního důchodu. V tomto případě se starobní důchod obyvatel kraje s nejnižší úrovní podílí 96 % na úrovni starobního důchodu obyvatel kraje s nejvyšší úrovní, což svědčí o výrazné nivelizaci starobních důchodů napříč celou republikou.

Graf 4: Starobní důchod v Kč (2019)

Pramen: ČSÚ

Obyvatelstvo

Kraje se liší i věkovým složením obyvatel. Zde prezentované údaje se týkají roku 2019. Mediánová hodnota podílu nejmladších obyvatel (0 až 14 let) za všechny kraje je 15,7 % celkového počtu obyvatel. Nejvyšší podíl dětské složky má Středočeský kraj (17,8 %), Liberecký kraj (16,3 %) a Jihomoravský kraj (16,1 %). Nejnižší podíl dětské složky nalezneme v kraji Zlínském a Karlovarském (shodně po 15,2 %) a v Moravskoslezském kraji (15,3%). Vyšší podíl dětské složky v populaci znamená větší důraz na oblast předškolního a školního vzdělávání.

Hodnota mediánu podílu seniorů na celkovém počtu obyvatel je 20,3 %. Nejvyšší podíl vykázal Královéhradecký kraj (21,6 %), dále Zlínský a Olomoucký kraj. Naopak nejnižší hodnotu měl Středočeský kraj (18,5 %) a také Praha a Ústecký kraj. Podíl této složky na obyvatelstvu se, s prodlužováním věku, postupně zvyšuje. A tento trend bude pokračovat i v budoucích letech. Vyšší podíl seniorů v populaci kraje je spojen s vyššímu nároky na služby specifické pro tuto skupinu obyvatel.

Podíl lidí v produktivním věku (15 až 64 let) měřeno mediánem dosáhl 64 % a postupně se snižuje. Nejvyšší byl v Praze (65,1 %). Pak následoval Moravskoslezský kraj (64,6 %) a Karlovarský kraj (64,4 %). Nejníže se pod mediánovou hodnotu dostal Královéhradecký kraj (62,8) a dále Liberecký kraj (63,4 %) a kraj Olomoucký (63,6 %).

K věkové struktuře obyvatel se váží několik poměrových ukazatelů, které vypovídají o jejím významu v daném kraji. Nejčastěji se používá index ekonomického zatížení. Je dán poměrem ekonomicky neaktivní a aktivní složky, tedy počtem seniorů a dětí k počtu obyvatel v produktivním věku. Mediánová hodnota v roce 2019 byla 56,4, což znamená, že na 100 ekonomicky aktivní obyvatel připadalo necelých 57 dětí a seniorů. Z tohoto hlediska byl nejlepší situace v Praze, kde tento ukazatel dosáhl výše 54. Obdobně na tom byl i Moravskoslezský a Karlovarský kraj. Vyšší ekonomické zatížení vykázal Královéhradecký kraj s hodnotou 59, dále Liberecký a Olomoucký kraj.

Dalším ukazatelem je index stáří, který se zkonstruuje jako poměr mezi počtem seniorů a počtem dětí. Vypovídá o tom, kolik seniorů připadá na 100 dětí. Ve všech krajích je počet seniorů vyšší než počet dětí. Nejnižší převis vykazuje Středočeský kraj, ve které mna 100 dětí připadá 104 seniorů. S odstupem pak ještě Praha (119 seniorů na 100 dětí), a Ústecký kraj (123 seniorů na 100 dětí). Na opačném konci nalezneme Královéhradecký kraj (139 seniorů na 100 dětí), dále Zlínský a Karlovarský kraj (137, resp. 134 seniorů na 100 dětí).

V roce 2019 se počet obyvatel republiky zvýšil o 0,4 %. Růst počtu obyvatel byl dán téměř výlučně kladným migračním saldem, tedy rozdílem mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých. Totéž samozřejmě platí i o krajích, ve kterých se počet obyvatel zvýšil. Zatímco migrační saldo bylo v daném roce ve všech krajích kladné, saldo přirozené obměny (rozdíl mezi počtem narozených a počtem zemřelých) bylo kladné jen v pěti krajích. Patří sem Praha, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj a kraj Pardubický a Liberecký.

Ve čtyřech krajích se počet obyvatel v roce 2019 snížil, nejvíce v Moravskoslezském kraji (o 0,2 %). K o něco nižšímu poklesu došlo v kraji Karlovarském, Olomouckém a Zlínském. V Ústeckém kraji se počet obyvatel nezměnil. Nejvyšší přírůstek počtu obyvatel vykázala Praha a Středočeský kraj (shodně 1,2 %).  Následoval Plzeňský kraj (0,9 %) a Pardubický kraj (0,5 %).

Graf 5: Změna počtu obyvatel v roce 2019

Pramen: ČSÚ

Cizinci

Koncem roku 2019 žilo v České republice více než 588 tisíc cizinců. Meziročně se jejich počet zvýšil o více než 6 %. Nejvíce jich bylo ve Středočeském kraji (13 % celkového počtu), dále v Praze (12,4 %), v Moravskoslezském kraji (11,2 % a v Jihomoravském kraji (11,1 %). Na tyto čtyři kraje připadlo téměř 48 % všech cizinců žijících na území České republiky. Nejméně cizinců žilo v Karlovarském kraji (2,8 %), v Libereckém kraji (4,1 %), v kraji Vysočina (4,8 %) a v Pardubickém kraji (4,9 %).

Porovnáme-li kraje podle podílu cizinců na počtu obyvatel, dostaneme jiné pořadí. Cizinci se na počtu obyvatel republiky podíleli 5,5 %. V Praze to však bylo téměř 16 %. Nadprůměrný podíl měli cizinci i v Karlovarském kraji (7,2 %), v Plzeňském kraji (6,7 %), a ve Středočeském kraji (5,9 %). Velmi nízký podíl cizinců na obyvatelstvu kraje nalezneme ve Zlínském kraji 1,9 %), Olomouckém kraji (2,1 %) a v kraji Vysočina (2,3 %).

Graf 6: Cizinci podle krajů v roce 2019

Pramen: ČSÚ

Vzdělání

Koncem roku 2019 se lidé s terciálním vzdělání (vysokoškolské nebo vyšším odborné) na počtu obyvatel 15 + podíleli 19 %. V Praze to bylo 38 %, v Jihomoravském kraji 23 % a ve Středočeském kraji pak téměř 18 %. Na druhé straně to bylo necelých 12 %, 13,2 % platí pro Karlovarský kraj a 14,2 % pro kraj Liberecký.

Graf 7: Podíl lidí s terciárním vzděláním na obyvatelstvu 15+

Pramen: ČSÚ

Podnikání

Koncem roku 2019 vyvíjelo podnikatelskou činnosti téměř 948 živnostníků. Meziročně se jejich počet zvýšil o 1,4 %. K nejrychlejšímu růstu došlo v Praze (o 2,5 %), ve Středočeském kraji (o 2,1 %) a v kraji Olomouckém a Vysočina (shodně o 1,5 %). Pouze v Jihočeském kraji se počet aktivních živnostníků meziročně mírně snížil (o 0,3 %). Nízkou dynamiku vykázal Moravskoslezský a Liberecký kraj (shodně 0,5 %) a dále Pardubický a Zlínský kraj.

V pořadí krajů podle počtu aktivních živnostníků připadajících na 100 obyvatel ve věku 15 + se na první místo dostal Karlovarský kraj (14,8 živnostníků). S odstupem za ním se umístil Středočeský kraj (11,8) a Královéhradecký a Liberecký kraj (shodně 10,7). Relativně nejméně jich bylo v Ústeckém kraji (8,3) a Moravskoslezské a Karlovarském kraji.

Graf 8: Počet živnostníků na 100 obyvatel 15+

Pramen: ČSÚ

Koncem roku 2019 působilo na území republiky necelých 369 tisíc obchodních společností. Meziročně se jejich počet zvýšil o 4,9 %.  Nejvyšší dynamiku vykázal Karlovarský kraj (6,1 %), kraj Vysočina (5,9 %) a Olomoucký kraj (5,8 %). Na posledním místě je opět Jihočeský kraj s dynamikou ve výši 2,2 %. O něco lépe na tom byl kraj Královéhradecký a Jihomoravský (shodně o 4,1 %) a Liberecký kraj (4,2 %).

Rozložení sídel obchodních společností v rámci krajů je ve srovnání s rozložením živnostníků nerovnoměrnější. Zatímco na Prahu připadá 40 % sídel všech aktivních obchodních společností, v případě živnostníků je to pouze 17 %. V Praze a v Jihomoravském kraji má sídlo více než polovina všech aktivních společností, ale jen 28 % aktivních živnostníků.

 Značné koncentraci sídel aktivních obchodních společností odpovídá i vysoký počet připadající na 100 obyvatel starších 14 let (13,2 sídel aktivních obchodních společností na 100 obyvatel 15 +). Se značným odstupem se na druhé místo dostal Jihomoravský kraj (4,5), dále kraj Karlovarský a Zlínský (shodně 2,8). Nejméně sídel aktivních obchodních společností na 100 obyvatel 15 + vykázal kraj Vysočina (2,0) a Ústecký kraj (2,1).

Graf 9: Počet obchodních společností na 100 obyvatel 15+

Pramen: ČSÚ

Volební účast

Volby jsou mechanismem, kterým obyvatelé vybírají své zástupce, kteří tímto získávají právo rozhodovat o zásadních věcech týkajících se některých aspektů života obyvatel. Volby do zastupitelstev krajů se konaly v loňském roce po šesté, volby do obecních zastupitelstev proběhly v roce 2018 po osmé.

Nejvyšší účast ve volbách do obecních zastupitelstev v roce 2018 vykázal kraj Vysočina. Voleb se zúčastnilo téměř 54 % oprávněných voličů. Ve Středočeském a v Pardubickém kraji to bylo 50,6 % a polovina oprávněných voličů splnila svou povinnost v Jihočeském kraji. V Ústeckém a v Karlovarském kraji se k urnám dostavily jen o něco více než dvě pětiny oprávněných voličů. V Moravskoslezském kraji hlasovalo 41,7 % oprávněných voličů. Za celou republiku se těchto voleb zúčastnilo 47,3 % oprávněných voličů.

Graf 10:  Volební účast ve volbách do obecních zastupitelstev v roce 2018

Pramen: ČSÚ

Poslední volby do krajských zastupitelstev se konaly v roce 2020, tedy dva roky po volbách do obecních zastupitelstev. Pardubický kraj vykázal v obou případech třetí nejvyšší volební účast. Obsazení na pozic krajů s nejnižší účastí voličů bylo v obou případech shodné.

Účast v krajských volbách byla nižší než ve volbách do obecních zastupitelstev. Nejlépe v krajských volbách dopadl Zlínských kraj (41,2 %), dále kraj Královéhradecký (41 %) a Pardubický (40,9 %). Mezi volební účastí kraje s nejvyšší a s nejnižší hodnotou bylo „jen“ necelých deset procentních bodů, zatímco v obecních volbách v roce 2018 po bylo 13,5 procentních bodů. Celorepubliková část v těchto volbách dosáhl 38 %.

Graf 11: Účast ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2020

Pramen: ČSÚ

Věra Kameníčková, CRIF, a.s., leden 2021

Kraje – úspory a dluh

Východiska krajských rozpočtu pro letošní rok výrazně ovlivnil vývoj zejména ve druhé polovině roku 2020. Již od října bylo zřejmé, že se daňové příjmy krajů meziročně sníží, saldo rozpočtu bude záporné a poklesne i objem peněz, které kraje mají na bankovních účtech. Snížení se objevilo i na straně ostatních příjmů krajských rozpočtu, které tvoří nedaňové a kapitálové příjmy. Kraje tudíž vešly do letošního s výhledem na nižší daňové a pravděpodobně i nedaňové a kapitálové příjmy a s nižšími úsporami. Přitom mohou volně rozhodovat prakticky jen o té části rozpočtu, která v loňském roce zaznamenala pokles. Ekonomická situace se v letošní roce oproti loňskému nejenže nezlepší, ale mohla by být i horší.

Představitelé krajů tak při konstrukci svých rozpočtů museli, více než kdy jindy, zvažovat, jak naložit s penězi ušetřenými v minulých letech a zda nevyužít úvěry více než dříve. Toto rozhodování se obvykle odvíjí také od toho, jak velké úspory či dluh měly kraje koncem roku 2020. Souhrnné údaje o hospodaření krajů za tento rok však budou zveřejněny až v dubnu. Podívejme se proto, jak na tom kraje byly z hlediska výše úspor a dluhu koncem roku 2019, tedy v roce, za který jsou údaje dostupné.

V období let 2014 až 2019 je u krajů vidět poměrně jednoznačná tendence poklesu dluhu a růstu úspor. V roce 2016 překročil objem úspor výši dluhu a v navazujících letech se nůžky dále rozevíraly. Zatímco v roce 2014 tvořily úspory 68 % dluhu, o pět let později již byly více než dvakrát vyšší než dluh. Přitom úrokové sazby pro úvěry jsou již delší dobu nízké, což je stav, který nahrává spíše půjčkám než úsporám. A nízké úrokové sazby je určitou dobu vydrží.

Graf 1: Vývoj úspor a dluhu krajských samospráv (mld. Kč)

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Pokud jde o výši jejich úspor a dluhu, kraje se mezi sebou navzájem liší. Pořadí krajů podle nejvyšší hodnoty dluhu se značně liší od jejich pořadí podle nejvyšších úspor. Dluh je prezentován ukazatelem Ministerstva financí. Úspory se měříme ukazatelem krátkodobý finanční majetek, který kromě peněz na běžných účtech zahrnuje i ceniny, pokladnu a krátkodobé termínované vklady. Pro srovnatelnost používáme ukazatele v přepočtu na obyvatele, a to za rok 2019.

Lze předpokládat, že vysoká úroveň úspor kraje kombinovaná s nízkou úrovní dluhu vytváří předpoklady pro vyšší využití naspořených peněz a bezpečné zvýšení dluhu v následujícím období. Do horší situace se mohou dostat ty kraje, jejichž dluh je v porovnání s ostatními kraji vyšší a úspory naopak nižší. V letošním roce patrně dluh neklene a úspory neporostou, což může nepříznivou situaci některých krajů dále prohloubit.

Nejvyšší úspory dosáhl koncem roku 2019 kraj Vysočina, a to 7 155 Kč v přepočtu na obyvatele. Úspory vysoko nad průměrem za všechny kraje měl rovněž Karlovarský, Zlínský a Pardubický kraj. Naopak, nejnižší objem úspor vykázal Jihomoravský kraj (1 635 Kč na obyvatele). O něco lépe na tom byl Olomoucký, Středočeský, Ústecký a Plzeňský kraj.

Seřadíme-li kraje podle výše dluhu na konci roku 2019 v přepočtu na obyvatele, zdaleka vyčnívá Olomoucký kraj s částkou 5 300 Kč na obyvatele. Jeho dluh se sice mezi rokem 2014 a 2019 snížil o 19 %, byla to však v rámci krajů nejnižší dynamika. Druhý v pořadí je Zlínský kraj s částkou 3 023 Kč a na třetí místo se dostal Liberecký kraj s dluhem ve výši 2 966 Kč. Jihočeský kraj neměl žádný dluh a dluh Královéhradeckého a Plzeňského kraje byl velmi nízký.

Jak je vidět z grafu 2, Zlínský a Liberecký kraj měly při nadprůměrném dluhu i nadprůměrné úspory, což pro Olomoucký kraj neplatí. Plzeňský kraj měl sice podprůměrnou úroveň úspor, ale téměř zanedbatelný dluh. Jihomoravský kraj měl hodnoty dluhu blízké hodnotám úspor.

Graf 2: Úspory a dluh krajských samospráv v Kč na obyvatele za rok 2019

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Podívejme se, zda platí, že více šetří kraje s vyššími příjmy než kraje s  příjmy nižšími. Příjmy zde počítáme jako celkové příjmy po odpočtu neinvestičních dotací, a to jako průměr za poslední tři roky a v přepočtu na obyvatele. Kraj Vysočina má nejvyšší příjmy a zároveň i nejvyšší úspory. Rovněž Karlovarský kraj má nadprůměrné příjmy i úspory. Ovšem Zlínský kraj s třetí nejvyšší hodnotou úspor má příjmy třetí nejnižší. Kraj Jihomoravský má nejnižší příjmy i úspory. Moravskoslezský kraj má druhé nejnižší příjmy a souběžně s tím i podprůměrné úspory. Obdobně je na tom i Středočeský a Ústecký kraj. Takže výchozí téze převážně platí.

Dluh se obvykle váže na investice, zde reprezentované kapitálovými výdaji. Nejvyšší podíl kapitálových výdajů na upravených příjmech (průměr za poslední tři roky) vykázal Jihočeský kraj (40 %), a to s nulovým dluhem na konci roku 2019. Nízký dluh má i Královéhradecký kraj a přitom dosahoval 38 % podíl kapitálových výdajů na příjmech. Nadprůměrný podíl kapitálových výdajů a podprůměrný dluh měl rovněž kraj Vysočina. Olomoucký kraj měl nejvyšší dluh, ale pouze průměrný podíl kapitálových výdajů. Obdobně na tom byl Zlínský kraj. Ústecký kraj měl souběžně nízký podíl kapitálových výdajů i nízký dluh. Jihomoravský kraj měl pod průměrem obě hodnoty. Tyto skutečnosti nenaznačují, že by vysoký dluh kraje měl souvislost s vysokou mírou investování. Ovšem dluh je kumulativní veličinou, kdežto kapitálové výdaje začínají každý rok od nuly a zde jsme počítaly s průměrem za poslední tři roky.

Stát má možnost korigovat rozdíly v podmínkách fungování jednotlivých krajů poskytnutím dotací, zejména investičních. Ty pak snižují celkové náklady kraje v souvislosti s kapitálovými výdaji. Nejvíce pomohly investiční dotace Moravskoslezskému kraji. Pokryly 47 % kapitálových výdajů v období let 2017 až 2019. V případě Královéhradeckého kraje to bylo 45 %. Vysoký podíl dosáhl i Zlínský kraj (36 %).

Plzeňský kraj měl průměrný podíl kapitálových výdajů při nejnižším podílu investičních dotací na jejich objemu (15 %). Zajímavý je i nízký podíl investičních dotací na kapitálových výdajích dvou krajů, a to Ústeckého a Karlovarského, které se považují za kraje strukturálně postižené. Zde byl podíl investičních dotací na kapitálových výdajích podprůměrný stejně jako podíl kapitálových výdajů na upravených příjmech.

Tabulka 1: Podíl investičních dotací na kapitálových výdajích

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Z výše uvedeného je zřejmé, že některé kraje se v letošním roce dostanou do nelehké situace, protože jejich disponibilní příjmy se sníží a výdaje zůstanou, pokud se nezvýší. Výše dluhu a úspor se může stát brzdou jejich dalšího rozvoje v následujících letech.

Věra Kameníčková, CRIF, a.s., prosinec 2020

Kraje a obce před druhu vlnou pandemie

Ministerstvo financí zveřejnilo údaje o hospodaření krajů a obcí za devět měsíců letošního roku. Zahrnuje dopady první vlny pandemie a opatření vlády na podporu ekonomického rozvoje na rozpočty krajů a obcí. Ukazuje tak, v jaké kondici obce a kraje vstupovaly do druhé vlny pandemie.

Za devět měsíců letošního roku získaly kraje do rozpočtu 205,3 mld. Kč, což je o 16 mld. Kč, resp. o 8,5 % více než ve stejném období loňského roku. Uskutečnily výdaje ve výši 206,7 mld. Kč, a to je o 28,6 mld. Kč, resp. o 16,1 % více než ve stejném období roku 2019. Vyšší výdaje než příjmy vedly ke schodku, a to ve výši 1,5 mld. Kč. Ten se na celkových příjmech podílel 0,7 %. Ve stejném období roku 2019 skončil rozpočet krajů přebytkem v rozsahu 11,2 mld. A kraje tak neutratily téměř 6 % příjmů, které měly v daném období k dispozici. Ovšem na konci roku 2019 se přebytek rozpočtu krajů snížil na 5,8 mld. Kč.

Tabulka 1: Rozpočet krajů (mld. Kč)

Dosažené příjmy za období leden až září se na příjmech za rok 2019 podílely 86 % a výdaje 89 %. Tyto relace naznačují, že pokud by zůstal zachován dosavadní trend příjmů a výdajů, mohly by být příjmy i výdaje krajů v letošním roce vyšší než v roce předchozím. Proti tomu však zapůsobí důsledky druhé vlny opatření vlády proti pandemii a ekonomické dopady pandemie na podnikatelskou sféru, což nutně sníží daňové výnosy. Ty představují čtvrtinu celkových příjmů krajů a tak vliv jejich případného dalšího dopadu na celkové příjmy krajů nebude až tak velký. Na druhou stranu, z dotací, která je má v příjmech krajů nejvyšší váhu, a to až 73 % celkových příjmů v letošním roce, kraj pro vlastní potřebu toho moc nemá. Naprostá většina z objemu dotací, kterou kraj obdrží, má formu transferů příspěvkovým a podobným organizacím, a tudíž z rozpočtu kraje odchází. Pokles dalších příjmů, tedy daňových, nedaňových a kapitálových, kraj přeci jen negativně zasáhnou.

V daňových příjmech krajů se odrazilo oslabení ekonomiky v důsledku pandemie a některých opatření vlády na podporu ekonomiky. Daňové příjmy tvoří téměř výlučně příjmy ze sdílených daních. V září letošního roku činily 51 mld. Kč, a to je o 3,7 mld. Kč, resp. o 6,8 % méně než ve stejném období loňského roku. V porovnání se skutečností za rok 2019 dosahovaly 68 % úrovně. Dá se tudíž očekávat, že se meziročně sníží.

I ostatní příjmy, kam se řadí nedaňové a kapitálové příjmy, které ovšem mají vcelku velmi malou váhu v celkových příjmech krajů (cca 2 %) se meziročně snížily. Koncem září dosáhly výše 4,9 mld. Kč, což je o 0,5 mld. Kč, resp. o 9,3 % méně než ve stejném období loňského roku. Rovněž tyto příjmy budou na konci roku nižší, než byla skutečnost za rok 2019.

Jedinou položku, která v rozpočtu krajů vykázala meziroční růst, byly dotace. Zvýšily se o 20,3 mld. Kč, resp. o 15,7 % a koncem září dosáhly výše 149,4 mld. Kč. V relaci ke skutečnosti za rok 2019 tvořily 95 %. Takže se dá očekávat, že jejich objem bude v letošním roce vyšší než o rok dříve. Neinvestiční dotace se na celkovém objemu dotací podílely více než 93 %. I tak se objem investičních dotací meziročně zvýšil o 1,1 mld. Kč (resp. o 13 %) na 9,4 mld. Kč.

K růstu celkových příjmů krajů přispěly nejvíce neinvestiční dotace. Meziročně se zvedly téměř o 20 mld. Kč (o 16 %) na částku 140 mld. Kč. Představovaly 68 % celkových příjmů krajů, o rok dříve to bylo 64 %.

Meziroční zvýšení investičních dotací alespoň z části přispěl k růstu kapitálových výdajů. Ty se meziročně zvedly o 4,5 mld. Kč (o 23 %)‚ a dosáhly výše 23,9 mld. Kč. Meziročně se zvýšil i podíl kapitálových výdajů na celkových, a to z 11 % na 12 %.

Běžné výdaje, jejichž podstatnou část tvoří transfery příspěvkovým a podobným organizacím, dosáhly výše 183 mld. Kč a meziročně vzrostly o 24 mld. Kč, resp. o 15 %. Koncem září dosáhly 91 % jejich úrovně za celý loňský rok.

Kraje měly koncem září na bankovních účtech 31,6 mld. Kč. Je to o 3,2 mld. Kč, resp. o 9 % méně, než kolik měly koncem září předešlého roku. Je to však o 0,5 mld. Kč více než koncem roku 2109.

Tabulka 2: Příjmy a výdaje krajů (mld. Kč)

Na rozdíl od krajů skončil rozpočet obcí v prvních devíti měsících letošního roku přebytkem. Jeho výše byla sice o něco nižší než ve stejném období loňského roku, i tak se na celkových příjmech v daném období podílel téměř 10 %. Příjmy dosáhly výše 269,7 mld. Kč a meziročně vzrostly o 5,5 mld. Kč, resp. o 2,1 %. Přírůstek celkových výdajů byl značně než u příjmů a dostal se až 10,1 mld. Kč. Jejich dynamika byla více než dvojnásobná.

Koncem září představovaly příjmy obcí 75 % skutečnosti za celý loňský rok. Ve zbývající části roku však obce patrně nedostanou mimořádné příjmy tak, jako v srpnu více než 12 mld. Kč (kompenzace za propad daňových příjmů v důsledku opatření vlády na snížení ekonomických dopadů pandemie), takže letošní příjmy obcí zůstanou pod úrovní loňského roku. I když výdaje rostly rychleji než příjmy, dosáhly pouze 73 % loňské skutečnosti.

Tabulka 3: Rozpočet obcí (mld. Kč)

Nejvýznamnější složkou příjmů obcí jsou daňové příjmy. Jejich objem byl koncem září o 13,5 mld. Nižší než ve stejném období loňského roku a dosáhly 168,3 mld. Kč. Jsou jednou ze dvou hlavních položek rozpočtu obcí, které vykázaly meziroční pokles. Druhou položkou jsou kapitálové příjmy, které ovšem mají nesrovnatelně nižší váhu. Na celkových příjmech se daňové příjmy podílely 62 %. Oproti skutečnosti za loňský rok dosáhla pouze 69 %. Lze tedy očekávat, že letošní celoroční výnos bude znatelně nižší, než kolik obce dostaly o rok dříve. Výnos sdílených daní na tom bude mít lví podíl.

Nedaňové příjmy se meziročně zvýšily o 1,4 mld. Kč, resp. o 5,5 % na 26,7 mld. Kč. Překročily za tři čtvrtiny skutečnosti loňského roku. Lze tudíž očekávat, že na konci roku 2020 budou vyšší než o rok dříve.

Meziroční pokles kapitálových příjmů naznačuje, že obce nedoplnily své nižší než očekávané příjmy prodejem obecního majetku.  Snížily se o 0,3 mld. Kč a dosáhly 4,4 mld. Kč. To je 66 % skutečnosti za loňský rok.

Dotace tvoří druhý nejvýznamnější zdroj příjmů obcí. Koncem září dosáhly 70,3 mld. Kč a meziročně se zvýšily o 17,9 mld. Kč. Na celkových příjmech se podílely 26 %, o rok dříve to byl jen 20 %.  Na objemu dotací za loňský rok se podílely 94 %.  O růst celkových dotací se zasloužily téměř výlučně neinvestiční dotace s meziročním přírůstkem 16,9 mld. Kč. Jejich podíl na celkových dotacích se zvýšil, a to ze 76 % v roce 2019 na 80 % v roce 2020. Objem neinvestičních dotací koncem září letošního byl o 7 % vyšší než na konci roku 2019. A není důvod se domnívat, že vyšší bude i údaje za celý letošní rok.

Meziročně se zvýšil i objem investičních dotací z 12,8 mld. Kč na 13,8 mld. Kč. Jejich podíl na financování kapitálových výdajů se o jeden procentní bod meziročně zvýšil na 23 %. Naopak, podíl kapitálových příjmů na kapitálových výdajích se o jeden procentní bod snížil, a to na 7 %. V období leden až září letošního roku pokryly investiční dotace a kapitálové příjmy obcí méně než třetinu kapitálových výdajů. Zbývající část financovaly obce např. úsporami v provozní části rozpočtu, případně půjčkou. Objem investičních dotací navzdory meziročnímu růstu o téměř 8 % dosáhl koncem září jen63 % hodnota za celý loňský rok.

Běžné výdaje byly koncem září meziročně vyšší o 7,7 mld. Kč, resp. o 4,4 %. Kapitálové výdaje vzrostly o 2,3 mld. Kč, resp. o 4 %. Podíl běžných výdajů na celkových výdajích se meziročně nezměnil a dosáhl 76 %.

Stav peněz na bankovních účtech obcí se meziročně zvýšil. Koncem září měly obce v bankách uloženo 191,6 mld. Kč, což je o 29,9 mld. Kč, resp. o 18,5 % více než ve stejném období loňského roku. Na konci roku 2019 měly obce na bankovních účtech uloženo 174,2 mld. Kč, a to je o 17,4 mld. Kč méně než na konci září 2020. Z toho je vidět, že obce jako celek nevyužily úspory pro doplnění příjmů, nýbrž jejich objem dále zvýšily.

Tabulka 4: Příjmy a výdaje obcí (mld. Kč)

Věra Kameníčková, CRIF – Czech Credit Bureau, listopad 2020

Je daň z nemovitých věcí pro obce důležitá?

Jednoduchá odpověď je: patrně nikoli, či jak pro kterou obec. Podíl daně z nemovitých věcí na celkových příjmech obcí (bez Prahy) byl v roce 2019 necelá 4 %, na daňových příjmech to bylo necelých 6 %. Takže z hlediska obcí jako celku tato daň významným příspěvek na uskutečnění záměrů představitelů obce není. Neplatí to však až tak pro všechny obce, jak uvidíme dále.

Daň z nemovitých věcí, je upravena zákonem č. 338/1992 Sb. a tvoří ji daň z pozemků a daň ze staveb. Je to daň, kterou, jako ostatně všechny další daně, vybírají finanční úřady. Přestože obci patří celý výtěžek této daně, přístup k informace o tom, kdo zaplatil a kdo nikoli, obec nemá. Zato z její strany nevyžaduje výběr této daně, např. na rozdíl od místních poplatků, žádné výdaje spojené s její správou. Takže s nulovými náklady na získání výnosu daně z nemovitých věcí se bohužel pojí i nulová informovanost obce o tom, kdo zaplatil a kdo nikoli, případně jak dlouho daň neplatí. Je otázkou, nakolik finanční úřady usilují o výběr této, z jejich hlediska, ne příliš výnosné daně, kterou převádějí na obce.

Pro obce má však daň z nemovitých věcí v rámci celkových příjmů zvláštní postavení, protože představuje jednu z mála možností, jak mohou přímo jejich výši ovlivnit. Jistě existují i další cesty, jak rozšířit příjmovou základnu.  Obce mohou prodat svůj majetek a získat jednorázově dodatečný příjem. Ten je ovšem kompenzován snížením majetkové základny. Obce mohou rovněž usilovat o dotace a s větší či menší pravděpodobností je i získat. Avšak na rozdíl od těchto dvou položek je případné zvýšení výnosu daně z nemovitých věcí pro obec trvalým příjmem.

Obdobně jako u daně z nemovitých věcí mohou obce zvýšit své příjmy i prostřednictvím řady nedaňových položek. U nedaňových příjmů vznikají i související náklady. Ty existují i u daně z nemovitosti, mají však jiných charakter. U vybraných nedaňových příjmů, zejména u příjmů z vlastní činnosti a z pronájmu, musí obec na jejich zajištění vynaložit určité peníze. Náklady na vlastní činnosti a provozování bytového a nebytového fondu jistě nejsou zanedbatelné. U daně z nemovitosti se jedná spíše o náklady politické. Je to platba, proti které nestojí bezprostředně žádný užitek pro plátce. Tím se liší i od většiny místních poplatků. Daň z nemovitosti je dobře viditelná, na rozdíl od daně z přidané hodnoty, či daně z příjmů, a plátce ji platí samostatně. Je pak na představitelích obce, jak dokáží zvýšení daně z nemovitých věcí obyvatelům vysvětlit, případně co za to nabídnou.

Místní poplatky mají k dani z nemovitosti blízko. Ale jenom na první pohled. Řadu místních poplatků de facto platí někdo jiný než obyvatel obce. Poplatek za ubytování platí rekreant nebo lázeňský host, poplatek ze vstupného každý, kdo navštíví danou kulturní nebo sportovní akci. Výnos poplatků ze psů lze chápat jako příspěvek na úklid obce atd.

Je známo, že výnos daně z nemovitosti je v České republice, ve srovnání s evropskými zeměmi, nízký. Je to dáno mj. i tím, že se daň neplatí podle hodnoty nemovitosti, resp. na základě odhadu její tržní ceny, nýbrž podle fyzických parametrů a účelu, ke kterému nemovitost slouží. Podívejme se, jak daň z nemovitosti obce využívají a jak velkou roli hraje z hlediska jejich příjmů.

Výnos daně z nemovitosti postupně mírně zvyšuje a v roce 2019 dosáhl 10 mld. Kč (bez Prahy). Mezi rokem 2013 a 2019 vzrostl sice o 12 %, avšak dynamika celkových příjmů dosáhla 37 % a daňových příjmů dokonce 50 %. Z tohoto vývoje je zřejmé, že podíl této daně na celkových příjmech a na daňových příjmech se mezi rokem 2013 a 2019 snížil. V případě celkových příjmů to bylo o necelý procentní bod na 3,8 %, v případě daňových příjmů o téměř dva procentní body na 5,6 %.

Graf 1: Podíl výnosu daně z nemovitých věcí na celkových a na daňových příjmech

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Největší význam má daň z nemovitých věcí pro kategorii nejmenších obcí. Na jejich daňových příjmech se podílí více než jednou desetinou. Postupně se její váha v daňových příjmech snižuje až na jednu dvacetinu u obcí s počtem obyvatel 5 000 a více. V roce 2019 se oproti roku 2015 podíl výnosu této daně na daňových příjmech přitom snížil, nejvíce u prvních tří kategorií obcí, a to o tři procentní body.

Stejné pořadí kategorií obcí nalezneme i při porovnání výnosu této daně v přepočtu na obyvatele. U nejmenších obcí to v roce 2019 bylo 2 007 Kč a 1 546 Kč na obyvatele to bylo u další kategorie v pořadí. Pokles pokračuje až k největším obcím, které dosáhly pouze 939 Kč na obyvatele. Za rozdíly určitě nejsou vysoké sazby této daně u menších obcí, jako rozdíl ve struktuře nemovitostí. V menších obcí je např. vyšší podíl nemovitostí pro rekreační účely a u těch se obecně uplatňuje vyšší sazba této daně. Rovněž přítomnost průmyslových areálů hraje svou roli, protože v tomto případě je sazba daně z nemovitých věcí nejvyšší.

Graf 2: Podíl daně z nemovitých věcí na daňových příjmech obcí (bez Prahy) v roce 2019

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Podívejme se nyní, jak vypadá výnos daně z nemovitých věcí podle krajů. Nejvyšší částku získaly v roce 2019 obce ve Středočeském kraji (1 294 Kč na obyvatele).  Je to kraj se spíše menšími obcemi. Na druhé místo se dostaly obce Karlovarského kraje (1 258 Kč na obyvatele) a zde je průměrná velikost obce daná počtem obyvatel naopak třetí nejvyšší.

Nejnižší částku na dani z nemovitých věcí získaly obce Moravskoslezského kraje, a to 879 Kč na obyvatele. Je to kraj, který má zdaleka nejvyšší průměrný počet obyvatel připadající na jednu obec. Další v pořadí jsou obce Zlínského kraje s částkou 888 Kč na obyvatele. Počtem obyvatel připadajícím na jednu obec se tento kraj řadí k těm se spíše většími obcemi. Naproti tomu, Ústecký kraj, který má rovněž nadprůměrně velké obce, vykázal čtvrtý nejvyšší výnos daně z nemovitých věcí na obyvatele, a to 1 230 Kč.

Graf 3: Daň z nemovitých věcí v Kč na obyvatele v roce 2019

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Mezi rokem 2015 a 2019 se výnos daně z nemovitých věcí nejrychleji zvýšily obce Středočeského kraje, a to o 11 %. Se značným odstupem, a to o 6 %, stoupl výnos této daně obcím Karlovarského, Královéhradeckého, Moravskoslezského a Plzeňského kraje. Velmi nízkou dynamiku vykázaly obce Jihočeského kraje, a to 1 %, růst ve výši 3 % dosáhly obce Libereckého kraje.

Daň z nemovitých věcí patrně nikdy nebude významným zdrojem příjmů českých obcí. Je však škoda, že možnost zvýšit místní koeficient u daně z nemovitosti využívá méně než 600 obcí, což je cca 10 % z jejich celkového počtu. Rozhodnutí zvýšit tento koeficient může být pro představitele obce obtížné. Je dobré toto rozhodnutí spojit s vysvětlením, na co se dodatečně získané peníze použijí, jaký prospěch z toho budou obyvatelé mít. Je pravděpodobné, že v příštím roce daňové příjmy obcí nedosáhnou, v důsledku ekonomického propadu a opatření vlády na podporu podnikatelů, výše z roku 2019.  Ovšem ani příjmy obyvatel neporostou tak, jak tomu v minulosti bylo. Obce mají zatím ještě určitý finanční polštář v podobě úspor. Takže zvýšení výnosu daně z nemovitých věcí se patrně v nejbližších letech konat nebude.

Věra Kameníčková, CRIF, a.s., říjen 2020

Jak kraje pomáhají obcím?

Podstatnou část příjmů krajských rozpočtů tvoří, jak známo, transfery. V roce 2019 představovaly dvě třetiny jejich celkových příjmů. Značná část transferů z ústřední úrovně však putuje do škol, jejichž zřizovatelem je nejen kraj, ale především obce, dále církve, soukromé a další subjekty.  Kraje tyto peníze „pouze „ přeposílají“ dál, aniž by jejich rozdělení zásadněji ovlivňovaly.

V roce 2019 dosáhly celkové příjmy krajů výše 238,5 mld. Kč, na této částce se transfery z ústřední úrovně podílely 156,5 mld. Kč. K použití podle vlastního rozhodnutí tudíž krajům zůstalo 82 mld. Kč. Jedná se o daňové a nedaňové příjmy, přičemž daňové příjmy naprosto převažují.

Odvětvová struktura výdajů krajů je poměrně jednoduchá. Téměř 60 % se na nich podílejí výdaje do vzdělávání, které jsou zkresleny převáděnými dotacemi na školy. Dvě pětiny výdajů směřují do dopravy. Necelá desetina do sociálních služeb, 5 % pak do oblasti zdravotnictví a 2% celkových výdajů jde na podporu kultury.

Do výdajů krajů se řadí i dotace obcím. Kraje tímto způsobem obcím pomáhají nejen s financováním provozních záležitostí, nýbrž v menší míře i při modernizaci a rozšiřováním obecní infrastruktury.

Dotace obcím poskytují kraje na základě vlastních programů. Jedná se většinou o dotace neinvestiční, které se týkají např. Programu obnovy venkova, podpory aktivit v oblasti životního prostředí, prevence sociálně patologických jevů, podpory v sociální, zdravotnické, kulturní a sportovní oblasti, dále obnovy kulturních památek, či příspěvků Sborům dobrovolných hasičů.

V roce 2019 poskytly kraje obcím dotace ve výši 6,8 mld. Kč. Jejich objem se minimálně v posledních pěti letech zvyšoval a oproti výchozímu roku byl větší o téměř 40 %. Objem investičních dotací se sice zvyšoval rychleji než objem dotací běžných, stále tvoří méně než třetinu celkových dotací, kraje obcím přidělily.

Mezi kraji existují značné rozdíly v dynamice dotací obcím v období let 2015 a 2019. Na více než dvojnásobek se dotace obcím zvedly v Moravskoslezském, Karlovarském a Plzeňském kraji. Na dvojnásobek pak ve Zlínském kraji. Na téměř dvojnásobek zvýšil objem dotací obcím Ústecký a Jihomoravský kraj.  Naopak, dynamiku růstu oscilující kolem 50 % vykázal kraj Vysočina, Středočeský a Liberecký.

Graf 1: Dotace krajů obcím (mil. Kč)

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Odečteme-li od celkových příjmů krajů dotace z ústřední úrovně (tedy od různých ministerstev a fondů), pak se dotace obcím na takto upravených příjmech krajů jako celku podílely 8 %.  Mezi kraji jsou rozdíly. Více než desetinu upravených příjmů poskytl obcím formou dotací Jihomoravský, Moravskoslezský, Pardubický a Ústecký kraj. Nejnižší podíl tvořily dotace obcím na upraveném rozpočtu Karlovarského kraje, a to 4 %. O dva procentní body více to bylo ve Středočeském, a Libereckém kraji.

Rozdíl mezi kraji nalezneme nejenom u podílu dotací na upravených příjmech ale i v podílu investičních dotacích. V průměru se v roce 2019 podílely 27 % na objemu dotací obcím. V Královéhradeckém, Středočeském a Plzeňském kraji přesáhl podíl investičních dotací na celkových dotacích 45 %. Necelých 40 % to bylo v Olomouckém kraji. Naopak, pouze 10 % podíl vykázaly investiční dotace v Ústeckém kraji, dvě pětiny tvořily v Libereckém, Zlínském a Pardubickém kraji.

Jiný pohled na dotace krajů obcí poskytuje graf 2. Největší objem dotací poskytl v přepočtu na jednu obec Moravskoslezský kraj, a to 2,1 mil. Kč, Se značným odstupem se na druhé místo dostal Ústecký kraj s částkou 1,5 mil. Kč. Třetí příčku opět s odstupem obsadil Jihomoravský kraj, který jedné obcí v průměru věnoval dotace ve výši 1 mil. Kč. První dva kraje mají relativně malý počet obcí vzhledem k počtu obyvatel na svém území.

Nejnižší částku věnoval obcím na dotacích kraj Vysočina, na jednu obec v průměru připadlo 0,5 mil. Kč, O něco vyšší částku poskytl svým obcím Středočeský kraj (0,6 mil. Kč) a Královéhradecký a Jihočeský kraj (0,7 mil. Kč). Kraj Vysočina má velký počet obcí vzhledem k počtu obyvatel, kteří v něm žijí.

Graf 2: Dotace krajů obcím (tis. Kč na obec) v roce 2019

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

V první polovině letošního roku byly kraje k obcím štědřejší. I když na ně dopadly důsledky koronavirové pandemie, stejně jako na obce. Oproti schváleným rozpočtům poklesly daňové příjmy a zvýšily se výdaje v souvislosti s vyšší hygienickými požadavky.

V porovnání s 8 % podílem dotací obcím na upravených příjmech, které kraje v roce 2019 poskytly, to bylo 13 % upravených příjmů za první pololetí 2020. Ve všech krajích, s výjimkou Plzeňského, byl podíl dotací obcím na upravených příjmech v první polovině roku 2020 vyšší než v roce 2019. Nejrychleji se tento podíl zvýšil v Ústeckém kraji, a to až na dvojnásobek.  O sedm procentních bodů stoupl v Jihomoravském a v Pardubickém kraji. Pouze o jeden procentní bod více ze svých upravených příjmů daly na dotacích obcím Karlovarský a Středočeský kraj. Plzeň kraj dal o dva procentní body méně než v roce 2019.

V prvním pololetí letošního roku tak věnoval obcím největší díl ze svého upraveného rozpočtu Ústecký kraj, a to 21 %. O tři procentní body méně dal obcím Jihomoravský a Pardubický kraj. Nejmenší díl upravených příjmů vydal na dotacích obcím, stejně jako v roce 2019, Karlovarský kraj (5 %).

Tabulka 1: Podíl dotací obcí na upravených příjmech krajů

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Nejvíce peněz získaly na dotací v prvním pololetí roku 2020 obce Moravskoslezské a Ústeckého kraje, a to necelé 2 mil. Kč v průměru na obec. Zhruba poloviční částku získaly obce Jihomoravského a Libereckého kraje. Pořadí krajů s nejvyšší hodnotou bylo stejné jak v roce 2019, tak i v polovině roku 2020. Rovněž kraje na posledních místech, tedy s nejnižší částkou dotace na obec, zůstalo stejné v obou obdobích.

Graf 3: Objem dotací kraje na jednu obec (6M2020; tis. Kč)

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Na závěr se ještě podíváme, jak vypadá rozdělení dotací krajů obcím v přepočtu na jednoho obyvatele kraje. Výsledkem je dost odlišné pořadí krajů podle výše dotace oproti výše uvedenému srovnání v přepočtu na jednu obec. Rozdělení dotací na obyvatele je tak rovnoměrnější než v přepočtu dotací na obec.  Ale i tak rozdíly mezi kraji nejsou malé.

Na prvním místě je v tomto náhledu Ústecký kraj. Ten věnoval svým obcím na dotacích v daném období 793 Kč na obyvatele, a to je o 120 Kč na obyvatele více než druhý kraj v pořadí, a to Pardubický kraj. Zároveň to bylo třikrát více než v kraji na posledním místě, kterým je Karlovarský kraj. Předposlední místo patří Středočeskému kraji s částkou nepatrně vyšší než v kraji na posledním místě.

Nejnižší hodnoty dotací vykázal jak kraj s nejvyšším počtem obyvatel (Středočeský), tak i kraj s nejnižším počtem obyvatel (Karlovarský). Ke krajům, které věnovaly obcí v přepočtu na obyvatele vyšší částky, než byl průměr, patří ještě Jihočeský a Jihomoravský kraj, kraj Vysočina a Olomoucký a Moravskoslezský kraj.

Graf 4: Dotace krajů obcí za 6 měsíců roku 2020 v Kč na obyvatele

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Je potěšitelné, že kraje myslely na obce na svém území v první polovině letošního roku poznamenané důsledky koronavirové pandemie více než v „normálním“ loňském roce. I kraje měly dodatečné neplánované výdaje, se kterými rozpočet na letošní rok nepočítal. I jich se dotkly nižší daňové příjmy, oproti rozpočtované částce.  Přesto čtyři kraje věnovaly cca dvě pětiny svých upravených příjmů (celkové příjmy po odpočtu dotací ze státního rozpočtu a státních fondů) na to, aby obcím v jejich nelehké situaci pomohly.  Šest dalších pak obcím poslaly více než desetinu upravených příjmů. To se odrazilo i v průměrné částce, kterou obce na dotacích v prvním pololetí od krajů obdržely. Ta se v mnoha případech přiblížila k hodnotám za celý loňský rok.

Věra Kameníčková, CRIF, a.s., říjen 2020

Obce letos přijdou na sdílených daních o téměř 27 miliard, se kterými počítaly ve svých rozpočtech

Do letošního roku obce vstoupily ve velmi dobré kondici dané nízkým dluhem, vysokými úsporami a značnou investiční aktivitou v roce 2019

Praha, 16. června 2020 – Obcím v České republice se letos v důsledku koronavirové krize a souvisejícího poklesu ekonomiky sníží příjmy ze sdílených daní o 26,5 miliardy korun. Dotace ve výši 1 200 Kč na obyvatele, která pro obce znamená dodatečné příjmy ve výši 12,8 miliardy korun, je kompenzací dalších rozpočtových ztrát, které souvisejí se systémem vládní pomoci podnikatelům a firmám. Nečekaný propad příjmů však může většina obcí kompenzovat využitím svých úspor z minulých let, během kterých hospodařily s přebytkovými rozpočty. Vyplývá to z analýzy dat portálu www.informaceoobcich.cz, který obsahuje souhrnné informace o hospodaření obcí.

Continue reading “Obce letos přijdou na sdílených daních o téměř 27 miliard, se kterými počítaly ve svých rozpočtech”