Kraje – nejen o sdílených daních

Fungování krajských samospráv v České republice má již poměrně dlouhou historii. Koncem roku 2000 se konaly první volby do krajských zastupitelstev. Z počátku získávaly kraje finance formou dotací ze státního rozpočtu. V následujícím období byly na kraje postupně převáděny zřizovatelské funkce a majetek organizací a s nimi spojené výdaje, které předtím platil státní rozpočet. Jednalo se zejména o organizace zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, zemědělství, dopravy, práce a sociálních věcí kultury a zdravotnictví. Koncem roku 2002 zanikly okresní úřady a mnoho jejich organizací spolu s příslušným majetkem přešly rovněž na kraje. Týkalo se to především oblasti sociálních služeb, zdravotnictví a kultury.

Krajům byl stanoven podíl na sdílených daních. Zpočátku byl velmi nízký, a to pouze 3,1 %, zbývající část pokrývaly dotace. V roce 2005 byl zvýšen na 8,92 % a tato hodnota platila do konce roku 2020. Na rozdíl od obcí byl podíl jednotlivých krajů na sdílených daních stanoven v zákoně o rozpočtovém určení daní a odvíjel se od rozsahu zařízení a jejich majetku, které byly na kraje převedeny z jiné úrovně veřejné správy na počátku jejich existence.

Od obcí se systém financování krajů podstatně liší. V rozpočtech krajů hrají dominantní roli dotace, které tvoří cca 70 % příjmů. V jejich rámci hrají prim především dotace neinvestiční. Váha daňových příjmů, téměř výlučně pramenících ze sdílených daní, nedosahuje ani 30 % celkových příjmů krajů, podíl ostatních příjmů je víceméně zanedbatelný.

Pro rozdělení sdílených daní, které jsou rozhodující částí příjmů, o kterých krajské samosprávy mohou rozhodovat ve vlastní kompetenci, mezi kraje byl stanoven odlišný mechanismus než u obcí. Platí od počátku fungování krajů a je tudíž téměř dvacet let staré. Zatímco u obcí se několikrát měnil nejen podíl obcí na celkovém objemu sdílných daní, ale i mechanismus jeho rozdělení mezi jednotlivé obce, pro kraje se na tomto nic nezměnilo.

Nejen struktura příjmů, ale i struktura výdajů krajských samospráv je značně nevyvážená. Téměř 60 % jejich výdajů směřuje do vzdělávání, necelá pětina do dopravy a necelá desetina do oblasti sociálních služeb. Výdaje do dalších odvětví jsou pak poměrně malé. Vysoký podíl výdajů krajů do vzdělávání je dán zejména převodem transferů z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na úhradu přímých nákladů škol a školských zařízení, jejichž zřizovateli jsou kromě kraje, obce a soukromé subjekty. Dotace pro regionální školství se na neinvestičních dotacích krajů podílejí téměř 90 %.

Graf 1 uvádí pořadí krajských samospráv podle výše upravených příjmů, tj. příjmů po odpočtu neinvestičních dotací. V naprosté většině neinvestičních dotací kraje se jedná, jak již bylo řečeno, o peníze, které kraj posílá na školy a školská zařízení, a nemůže s nimi tudíž volně nakládat. Celkové příjmy po odpočtu neinvestičních dotací pak zhruba představují částku, kterou každý kraj může v podstatě volně nakládat. Pro porovnání rozdílně velkých a rozdílně lidnatých krajů jsou údaje o příjmech přepočteny na obyvatele. Týkají se posledně dostupného období, tedy roku 2019.

První skupině krajů s nejvyššími příjmy na obyvatele dominuje kraj Vysočina, poměrně těsně následovaný Jihočeským krajem. Do této skupiny patří ještě Karlovarský a Královéhradecký kraj. Prostřední skupina obsahuje Plzeňský, Pardubický, Liberecký a Olomoucký kraj.  Ve skupině s nejnižšími příjmy dopadl nejlépe Středočeský kraj a vůbec nejhůře kraj Jihomoravský. Tento kraj měl rozpočtové příjmy na obyvatele na úrovni 54 % nejbohatšího kraje, tj. kraje Vysočina. Je to vyšší rozdíl než u ukazatele regionální HDP, o hrubé mzdě ani nemluvě, jak uvidíme dále. Je otázkou, zda jsou tak velké rozdíly v příjmech mezi kraji k něčemu dobré, zda jsou záměrné, nebo jen odrážejí podmínky na začátku fungování krajů, které se po dvaceti letech dost proměnily.

Graf 1: Příjmy krajů po odpočtu neinvestičních dotací v Kč na obyvatele v roce 2019

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a.s.

Český statistický úřad publikuje výši regionálního HDP na obyvatele. Posledně dostupné údaje jsou sice za rok 2018, lze však předpokládat, že pořadí krajů se z roku na rok výrazněji nemění. Porovnejme pořadí krajů podle tohoto ukazatele s pořadím krajů podle výše upravených příjmů, vše přepočteno na obyvatele. Jak je vidět z porovnání grafu 1 a 2, tyto dva ukazatele nevykazují mezi sebou žádnou významnou souvislost.

První dva kraje s nejvyšším regionálním HDP na obyvatele – Jihomoravský a Středočeský kraj – patří do skupiny krajů s podprůměrnými příjmy v rámci krajských rozpočtů. Královéhradecký kraj, kraj třetí v pořadí, je naopak ve skupině s nadprůměrnými příjmy v rozpočtu. Karlovarský kraj má nejnižší regionální HDP na obyvatele a zároveň třetí nejvyšší rozpočtové příjmy. Ústecký kraj má druhý nejnižší regionální HDP a zároveň patří do skupiny krajů s podprůměrnými rozpočtovými příjmy. Moravskoslezský a Zlínský kraj, které nalezneme ve skupině s nejnižšími rozpočtovými příjmy, dosahují nadprůměrný regionální HDP.

Graf 2: Regionální HDP v tis. Kč na obyvatele (rok 2018)

Pramen: ČSÚ

Rozdíly mezi kraji, pokud jde o výši hrubé mzdy, jsou poměrně malé. Hrubá měsíční mzda v Karlovarském kraji tvoří až 88 % hodnoty tohoto ukazatele obyvatel Středočeského kraje. Tři kraje s nejvyšší hrubou měsíční mzdou – Středočeský, Plzeňský a Jihomoravský –  mají i nadprůměrný regionální HDP na obyvatele. Karlovarský kraj má nejnižší hrubou mzdu i regionální HDP na obyvatele. Další v pořadí podle výše hrubé mzdy je kraj Zlínský a Jihočeský, které patří do skupiny se středně velkým HDP na obyvatele.

Graf 3: Hrubá měsíční mzda v tis. Kč

Pramen: ČSÚ

Ještě více vyrovnanou řadu hodnot podle krajů získáme z porovnání výše starobního důchodu. V tomto případě se starobní důchod obyvatel kraje s nejnižší úrovní podílí 96 % na úrovni starobního důchodu obyvatel kraje s nejvyšší úrovní, což svědčí o výrazné nivelizaci starobních důchodů napříč celou republikou.

Graf 4: Starobní důchod v Kč (2019)

Pramen: ČSÚ

Obyvatelstvo

Kraje se liší i věkovým složením obyvatel. Zde prezentované údaje se týkají roku 2019. Mediánová hodnota podílu nejmladších obyvatel (0 až 14 let) za všechny kraje je 15,7 % celkového počtu obyvatel. Nejvyšší podíl dětské složky má Středočeský kraj (17,8 %), Liberecký kraj (16,3 %) a Jihomoravský kraj (16,1 %). Nejnižší podíl dětské složky nalezneme v kraji Zlínském a Karlovarském (shodně po 15,2 %) a v Moravskoslezském kraji (15,3%). Vyšší podíl dětské složky v populaci znamená větší důraz na oblast předškolního a školního vzdělávání.

Hodnota mediánu podílu seniorů na celkovém počtu obyvatel je 20,3 %. Nejvyšší podíl vykázal Královéhradecký kraj (21,6 %), dále Zlínský a Olomoucký kraj. Naopak nejnižší hodnotu měl Středočeský kraj (18,5 %) a také Praha a Ústecký kraj. Podíl této složky na obyvatelstvu se, s prodlužováním věku, postupně zvyšuje. A tento trend bude pokračovat i v budoucích letech. Vyšší podíl seniorů v populaci kraje je spojen s vyššímu nároky na služby specifické pro tuto skupinu obyvatel.

Podíl lidí v produktivním věku (15 až 64 let) měřeno mediánem dosáhl 64 % a postupně se snižuje. Nejvyšší byl v Praze (65,1 %). Pak následoval Moravskoslezský kraj (64,6 %) a Karlovarský kraj (64,4 %). Nejníže se pod mediánovou hodnotu dostal Královéhradecký kraj (62,8) a dále Liberecký kraj (63,4 %) a kraj Olomoucký (63,6 %).

K věkové struktuře obyvatel se váží několik poměrových ukazatelů, které vypovídají o jejím významu v daném kraji. Nejčastěji se používá index ekonomického zatížení. Je dán poměrem ekonomicky neaktivní a aktivní složky, tedy počtem seniorů a dětí k počtu obyvatel v produktivním věku. Mediánová hodnota v roce 2019 byla 56,4, což znamená, že na 100 ekonomicky aktivní obyvatel připadalo necelých 57 dětí a seniorů. Z tohoto hlediska byl nejlepší situace v Praze, kde tento ukazatel dosáhl výše 54. Obdobně na tom byl i Moravskoslezský a Karlovarský kraj. Vyšší ekonomické zatížení vykázal Královéhradecký kraj s hodnotou 59, dále Liberecký a Olomoucký kraj.

Dalším ukazatelem je index stáří, který se zkonstruuje jako poměr mezi počtem seniorů a počtem dětí. Vypovídá o tom, kolik seniorů připadá na 100 dětí. Ve všech krajích je počet seniorů vyšší než počet dětí. Nejnižší převis vykazuje Středočeský kraj, ve které mna 100 dětí připadá 104 seniorů. S odstupem pak ještě Praha (119 seniorů na 100 dětí), a Ústecký kraj (123 seniorů na 100 dětí). Na opačném konci nalezneme Královéhradecký kraj (139 seniorů na 100 dětí), dále Zlínský a Karlovarský kraj (137, resp. 134 seniorů na 100 dětí).

V roce 2019 se počet obyvatel republiky zvýšil o 0,4 %. Růst počtu obyvatel byl dán téměř výlučně kladným migračním saldem, tedy rozdílem mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých. Totéž samozřejmě platí i o krajích, ve kterých se počet obyvatel zvýšil. Zatímco migrační saldo bylo v daném roce ve všech krajích kladné, saldo přirozené obměny (rozdíl mezi počtem narozených a počtem zemřelých) bylo kladné jen v pěti krajích. Patří sem Praha, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj a kraj Pardubický a Liberecký.

Ve čtyřech krajích se počet obyvatel v roce 2019 snížil, nejvíce v Moravskoslezském kraji (o 0,2 %). K o něco nižšímu poklesu došlo v kraji Karlovarském, Olomouckém a Zlínském. V Ústeckém kraji se počet obyvatel nezměnil. Nejvyšší přírůstek počtu obyvatel vykázala Praha a Středočeský kraj (shodně 1,2 %).  Následoval Plzeňský kraj (0,9 %) a Pardubický kraj (0,5 %).

Graf 5: Změna počtu obyvatel v roce 2019

Pramen: ČSÚ

Cizinci

Koncem roku 2019 žilo v České republice více než 588 tisíc cizinců. Meziročně se jejich počet zvýšil o více než 6 %. Nejvíce jich bylo ve Středočeském kraji (13 % celkového počtu), dále v Praze (12,4 %), v Moravskoslezském kraji (11,2 % a v Jihomoravském kraji (11,1 %). Na tyto čtyři kraje připadlo téměř 48 % všech cizinců žijících na území České republiky. Nejméně cizinců žilo v Karlovarském kraji (2,8 %), v Libereckém kraji (4,1 %), v kraji Vysočina (4,8 %) a v Pardubickém kraji (4,9 %).

Porovnáme-li kraje podle podílu cizinců na počtu obyvatel, dostaneme jiné pořadí. Cizinci se na počtu obyvatel republiky podíleli 5,5 %. V Praze to však bylo téměř 16 %. Nadprůměrný podíl měli cizinci i v Karlovarském kraji (7,2 %), v Plzeňském kraji (6,7 %), a ve Středočeském kraji (5,9 %). Velmi nízký podíl cizinců na obyvatelstvu kraje nalezneme ve Zlínském kraji 1,9 %), Olomouckém kraji (2,1 %) a v kraji Vysočina (2,3 %).

Graf 6: Cizinci podle krajů v roce 2019

Pramen: ČSÚ

Vzdělání

Koncem roku 2019 se lidé s terciálním vzdělání (vysokoškolské nebo vyšším odborné) na počtu obyvatel 15 + podíleli 19 %. V Praze to bylo 38 %, v Jihomoravském kraji 23 % a ve Středočeském kraji pak téměř 18 %. Na druhé straně to bylo necelých 12 %, 13,2 % platí pro Karlovarský kraj a 14,2 % pro kraj Liberecký.

Graf 7: Podíl lidí s terciárním vzděláním na obyvatelstvu 15+

Pramen: ČSÚ

Podnikání

Koncem roku 2019 vyvíjelo podnikatelskou činnosti téměř 948 živnostníků. Meziročně se jejich počet zvýšil o 1,4 %. K nejrychlejšímu růstu došlo v Praze (o 2,5 %), ve Středočeském kraji (o 2,1 %) a v kraji Olomouckém a Vysočina (shodně o 1,5 %). Pouze v Jihočeském kraji se počet aktivních živnostníků meziročně mírně snížil (o 0,3 %). Nízkou dynamiku vykázal Moravskoslezský a Liberecký kraj (shodně 0,5 %) a dále Pardubický a Zlínský kraj.

V pořadí krajů podle počtu aktivních živnostníků připadajících na 100 obyvatel ve věku 15 + se na první místo dostal Karlovarský kraj (14,8 živnostníků). S odstupem za ním se umístil Středočeský kraj (11,8) a Královéhradecký a Liberecký kraj (shodně 10,7). Relativně nejméně jich bylo v Ústeckém kraji (8,3) a Moravskoslezské a Karlovarském kraji.

Graf 8: Počet živnostníků na 100 obyvatel 15+

Pramen: ČSÚ

Koncem roku 2019 působilo na území republiky necelých 369 tisíc obchodních společností. Meziročně se jejich počet zvýšil o 4,9 %.  Nejvyšší dynamiku vykázal Karlovarský kraj (6,1 %), kraj Vysočina (5,9 %) a Olomoucký kraj (5,8 %). Na posledním místě je opět Jihočeský kraj s dynamikou ve výši 2,2 %. O něco lépe na tom byl kraj Královéhradecký a Jihomoravský (shodně o 4,1 %) a Liberecký kraj (4,2 %).

Rozložení sídel obchodních společností v rámci krajů je ve srovnání s rozložením živnostníků nerovnoměrnější. Zatímco na Prahu připadá 40 % sídel všech aktivních obchodních společností, v případě živnostníků je to pouze 17 %. V Praze a v Jihomoravském kraji má sídlo více než polovina všech aktivních společností, ale jen 28 % aktivních živnostníků.

 Značné koncentraci sídel aktivních obchodních společností odpovídá i vysoký počet připadající na 100 obyvatel starších 14 let (13,2 sídel aktivních obchodních společností na 100 obyvatel 15 +). Se značným odstupem se na druhé místo dostal Jihomoravský kraj (4,5), dále kraj Karlovarský a Zlínský (shodně 2,8). Nejméně sídel aktivních obchodních společností na 100 obyvatel 15 + vykázal kraj Vysočina (2,0) a Ústecký kraj (2,1).

Graf 9: Počet obchodních společností na 100 obyvatel 15+

Pramen: ČSÚ

Volební účast

Volby jsou mechanismem, kterým obyvatelé vybírají své zástupce, kteří tímto získávají právo rozhodovat o zásadních věcech týkajících se některých aspektů života obyvatel. Volby do zastupitelstev krajů se konaly v loňském roce po šesté, volby do obecních zastupitelstev proběhly v roce 2018 po osmé.

Nejvyšší účast ve volbách do obecních zastupitelstev v roce 2018 vykázal kraj Vysočina. Voleb se zúčastnilo téměř 54 % oprávněných voličů. Ve Středočeském a v Pardubickém kraji to bylo 50,6 % a polovina oprávněných voličů splnila svou povinnost v Jihočeském kraji. V Ústeckém a v Karlovarském kraji se k urnám dostavily jen o něco více než dvě pětiny oprávněných voličů. V Moravskoslezském kraji hlasovalo 41,7 % oprávněných voličů. Za celou republiku se těchto voleb zúčastnilo 47,3 % oprávněných voličů.

Graf 10:  Volební účast ve volbách do obecních zastupitelstev v roce 2018

Pramen: ČSÚ

Poslední volby do krajských zastupitelstev se konaly v roce 2020, tedy dva roky po volbách do obecních zastupitelstev. Pardubický kraj vykázal v obou případech třetí nejvyšší volební účast. Obsazení na pozic krajů s nejnižší účastí voličů bylo v obou případech shodné.

Účast v krajských volbách byla nižší než ve volbách do obecních zastupitelstev. Nejlépe v krajských volbách dopadl Zlínských kraj (41,2 %), dále kraj Královéhradecký (41 %) a Pardubický (40,9 %). Mezi volební účastí kraje s nejvyšší a s nejnižší hodnotou bylo „jen“ necelých deset procentních bodů, zatímco v obecních volbách v roce 2018 po bylo 13,5 procentních bodů. Celorepubliková část v těchto volbách dosáhl 38 %.

Graf 11: Účast ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2020

Pramen: ČSÚ

Věra Kameníčková, CRIF, a.s., leden 2021